Tak právě teď se vratil president Clinton z historické návštěvy
Palestiny a já se, právě teď vrátil od televizní obrazovky rozpálené
přímými přenosy stanice CNN.

Betlém je zvláštní městečko dvacet minut autem na jih od Jeruzaléma.
Měl jsem možnost ho navštívit, vlastně už po třetí, před několika týdny.

Na to, že jeho vzhled neodpovídá ,jak by se slušelo, naším vánočním
Betlémům, například tomu z Třebechovic, jsem si už zvykl - na kamenité
stráni, bez jakéhokoli stylu roztroušené domy, jedna rovná ulice, pár
serpentin a jedno náměstí plné turistických autobusů, pár restaurací a
nesčetné množství suvenýrů.
(Jednoho švýcarsky pořádkukmilovného poutníka jsem uklidnil, že arabský
styl úklidu byl ve vánočním evangeliu přeložen jako chlév.)
To jediné historické je takové seskupení kostelu a kapliček zvané
"Kostel narození" -v jeho suterénu ve skalních chodbičkách je místo, kde

na podlaze je zlatý otisk oné vánoční hvězdy  a v přilehlé skalní
komůrce postýlka pro ono čerstvě narozené. Místo dvou zmíněných domácích

zvířat,jejichž jména se nezaslouženě používají na nadávky,  se zde
zadýchává nepřetržitý proud turistů, který se náhle ocitne znovu na
denním světle na stejném náměstíčku. Dají něco zpropitného, arabsky
bakšíš, v restauraci svatého Jiří, nasednou do svého autobusu a opět
zmizí. Odjedou ale s jednou, myslím, že ne tak úplně zanedbatelnou,
proměnou - byli v Betlémě. Před první návštěvou jsem měl obavy, jak na
mě bude působit to, co jako česky protestantsky vychovaný evangelík
namyšleně nepotřebuju - ten prodej odpustků, ostatků, malovaných svíček
a svatých obrázků. Každá turistická cesta Izraelem, je samozřejmě
provázena i touhle svatokupeckou rovinou - nakonec jsme si také sami
nakoupili pár oveček a velbloudů z olivového dřeva. Ale ten zážitek, že
i návštěva Betléma, za nás, či za mě, nic nevyřeší je ta podstatná
proměna a že asi ten Třebechovický Betlém je neméně smysluplný natož ten

Betlém, postavený z živých figurek, když se vlastní rodina sejde pod
ozdobeným smrčkem.
 Betlém je ovšem město, kde žije jen pár pastýřů, pro ostatní je to jen
místo k návštěvě -  a pak se zase jde dál. I Josef a Marie zanechali
nejspíš i všechny ty dary a raději emigrovali dál do Egypta, protože
jeden z andělů jim soukromě zvěstoval: "že ne všichni lidé jsou "dobré
vůle".  I president Clinton se zdržel jen jedno odpoledne - nechal si
zazpívat "Gloria in excelsis Deo"  a nechal k sobě  vzhlížet, jakoby v
těch excelsis-nebesích se vznášel sám a honem se svým vládním
Jumbo-andělem vrátil do své zámořské zaslíbené země pohlídat aby mu tam
zatím jeho kongres nerozmetal figurky v jeho americkém betlému.
Palestinští pastýři dobré vůle mu za to vyjímečně nespálili ale zamávali

jeho vlajkou - možná i to nemluvňátko bude letos na slámě zabaleno do
vlajek  - jen těm zamřížovaným, připadá ta zástava pořád přece jen moc
pruhovaná.
 I já jsem v Betlémě neuspěl. Vlastně částečně jsem uspěl velmi dobře.
Když jsem měl před několika týdny v Betlémě koncert a jako správný český

písničkář, přesvědčený, že se i jednou písní dá změnit celý svět, jsem
se pustil do práce (chorvatsky pracovat se řekne "radit"): Doporučil
jsem Palestincům, že nemají v ulicích hazet kameny, že si mají vzít
příklad z Čechů a skládat a zpívat písničky. Měla z nich u nás strach i
celá policie a dokonce jednou písničkou vyhráli husiti celou bitvu.
Takže je docela možné, právě proto na tom betlémském náměstí nedělali
žádné mírově-výhružné projevy, ani tam o ničem nehlasovali, ale jen tak
si s Clintonem zazpívali vánoční písničku - právě jako výsledek mé
předvánoční agitace.
 Byli jsme v Izraeli s mojí ženou Janou, která jako součást své farářské

činnosti v Curichu nadchla celý autobus švýcarů k již druhému zájezdu do

těchto země -svaté nejen křesťanům a židům ale i moslemům a cestovním
kancelářím bez vyznání. Byli jsme tentokrát většinu času v Jordánsku, po

stopách národu "vyvoleného k putování po poušti" jsme ale začali v
Izraeli u Rudého moře v Eilatu a nakonec na rozdíl od Mojžíše, který z
dnešního Jordánska jen do zaslíbené země vyhlížel jsme se opět dožili
navštěvy Jeruzaléma.
Izrael letos oslavuje padesát let svého vzniku a tak jsem si řek, že by
bylo hezké oslovit i moje padesátiny v této padesátileté zemi - přátelé
z české ambasády v Izraeli se toho rádi ujmuli, spojili to s 28.říjnem a

osmdesátinama ČSR a uspořádali pro mě a pro české krajany v Izraeli
koncert v Betlémě.  Zpíval jsem v jedné klubovně přímo u toho
betlémského náměstí, které se v těch dnech podobalo spíš kráteru po
výbuchu bomby -  moji produkci rušil bagr a sbíječky - prý musí s
přestavbou pospíchat, protože v prosinci přijede do Betléma papež.
Arafatem s Netanyahu byli právě v těchto dnech na Clintonově chalupě v
Americe, takže jsem měl příležitost vzít dějiny do vlastních rukou. Byli

jsme ještě v Jordánsku, když jsem do hotelu v Ammanu dostal telefonát z
české ambasády, že se těší na můj koncert. A jako, že jsem už dlouho
žádnou písničku nesložil, vzal jsem kytaru a stvořil zcela nový mírový
song - ne pro mě, ale pro mé publikum v Betlémě.  Naučil jsem jej tam
celý sál, dokonce čtyřhlasně. Jen moje pýcha byla ne marná - řekl bych
optimisticky - předčasná. Tak jsem se těšil, že si odvezu nahrávku téhle

písničky, že nakonec jednou akorát po nacvičení došel pásek v kameře a
podruhé, samým vzrušením, jsme zapoměli na kameře zmáčknout červený
knoflík, takže to, co teď uslyšíte, je jen sestřiháno z načvičování.
 Když jsem teď sledoval návštěvu Clintona v Izraeli, došlo mi, bohužel
pozdě, že jsem udělal několik dalších dějinných chyb. Jednak jsem
písničku měl poslat Clintonovi, jednak ještě jednu kopii pro Netanyahu s

vysvětlením, že se v písni Betlem neoslavuje jako místo narození
vzáleného příbuzného jejich krále Davida, s jehož křížem jako symbolem
začátků i pozůstatků říše římské mají židé kříž už dvatisíce let, ale
jako úkol pro Palestince. A jednu kopii samozřejmě i pro Arafata, nejen
proto, že jeho manželka je prý křesťanka, ale jako upozornění aby šanci,

kterou v sobě slovo Betlém nese, nepropás - jako povzbuzení, že návod k
mírovému procesu - se v Betlémě již narodil.

 Představte si že bych teď byval pustil televizi a v televizním přenosu
by na konci špalíru s prvomájovýma vlaječkama u vánočního stromku na
betlemáku spolu s izraelsko-palestinskou mládeží zpívali s Clintonem i
Arafat i Netanyahu moji písničku:
 Zatím se ji naučte sami - má kratký text: "Ať je mír, to co se narodí v

Betlémě" "LET THE PEACE TO BE BORN IN BETLEHEM"