B.M. - Zivotopis  UDOLI- Petr Doruzka  Projit se ulici  ULICE 1  ULICE 2  ULICE 3  Rozhovor - Bara Drastikova  Rozhovor - Milos Lesikar  ZNOVU - Spolecnost Jana Palacha  B.M. - ZNOVU - Dopis  B.M. - Co spojuje Horu Rip s Reckem

 
Bohdan Mikolasek --- <<<

1948 Narozen v Praze
Studium:
elektrotechnika Technicka Universita Praha,
Skladba, dirigovani Lidova Konzervator, Praha
Zvukova technika Filmova fakulta AMU, Praha
Cirkevni hudba Kirchenmusikinstitut, Zurich
Hudebni cinnost:
1964-68 vlastni rockova skupina, prvni rozhlasove a televizni nahravky
1968-72 nejznamejsi jako skladatel, kytarista a zpevak vlastnich pisni, jako jedno z dens jiz
klasickych jmen pocatku ceskeho folku.
1969-70 Angazma v divadle Semafor, prvni gramodesky
1972 Politicka zakaz profesionalni cinnosti - za pisen Ticho o Janu Palachovi.
1972-82 ruzne soukrome aktivity jak pisnickarske
(napr. komponovane porady pro Divadlo v Nerudovce)
tak i rozvoj cinnosti jako odbornika v oboru elektronicke hudby (vybudovani vlastniho
nahravaciho studia, filmova hudba, prednasky o elektroakusticke hudbe)
1974 dvojnasobne vitezstvi v celostatni soutezi Porta74 (presto dal na cerne listine.)
1982 - Odchod do exilu ve Svycarsku
Varhanik a dirigent peveckeho sboru
Vybudovani studia pro elektronickou hudbu
Clen predsednictva Svycarske spolecnosti pro pocitacovou hudbu,
konzerty, ucast na ruznych evropskych festivalech a soutezich
1984 Zalozeni Soft Music, (vyvoj hudebniho software)
1985 Premiera "Zalm II." Musikakademie Basel
1986-87 Dalsi experimentalni skladby - "Porzelanova hudba", "Matrix dreams"
1988 Produkce vlastni desky "Znovu"
1989-91 Studium cirkevni hudby
1989 --- Navrat na ceskou hudebni scenu jako pisnickar (vydani dvou desek) i jako zahranicni clen ceske spolecnosti pro elektroakustickou hudbu pozvani na ruzne festivaly, oceneni v soutezich, rozhlasove a televizni nahravky)
1995 Zakazkou ceskeho rozhlasu vznikla napr. ceska verze skladby Zalm II., ktera se nyni stava zakladem celovecerniho experimentalniho ziveho vystoupeni - pripraveneho specielne pro 1.rocnik festivalu "Stary Zakon a umeni" - v Praze, zari 1995
1994  deska UDOLI
1997  deska ULICE
 
 
 

PROJIT SE ULICI                         <<<   (zpìt na zaèátek stránky)

Jiz po treti nas Bohdan Mikolasek oslovuje hudebnimi navraty z Zurichu-
Jeho novy CD  U L I C E je novy, jen co se prvniho vydani na nosici tyce, ale tryskajici digitalne upecene pisne nebudou pro ty, kdoz jeho tvorbu prubezne sleduji jiz tricet let, nezname. I kdyz ani to neni pravda. Sila Bohdan Mikolaska, jako skladatele, textare a soucasne interpreta, je pevne zakorenena v melodii jako takove, coz jej zasadne odlisovalo, a dodnes odlisuje, od souputniku folkovych, jazzovych, rockovych. Melodie pisni maji vyrazny charakter, jsou zapamatovatelne, avsak nepodbizive, a skoro se mi chce rici, ze Mikolasek s nastroji a hlasem zachazi v pricipu podobne, jako kdysi Leos Janacek. Ze toto srovnani neni tak nadnesene zjistite, kdyz se zaposlouchate, zavnimate, do skladen na CD "Ulice" nabizenych.
Uz jen to, jak skvele jsou pouzity ruzne nastroje - a je jedno zda akusticke, ci produkovane elektronicky - k vytvoreni timbru, takze pres emoci, podvedomi a pocit zazitku pronikame do obsahu duchovniho. Vlny melodicnosti zvedaji z prachu ulice zdanlive obycejnou a poslouchanost barevnost nastroju a vrsi ji do strmeho surfoveho priboje, kde penou je vicehlasa plasticnost. Pribojove vlny buraci, preklapi se, uhaneji po pisku smyslove libosti, aby s tichym zasumenim ulehly do duse a srdce, a tak nas ocistily.
Pro Mikolaskovu tvorbu bylo vzdy typicke velke, ale dusledne muzikantsky zvladnute gesto. Na CD "ULICE" si ho uziva dosytosti v ohnostroji jednotlivych nastroju, motovickych a tematickych linii, oklik, navratu a ornamentu, aniz by jen na okamzik opustil svoji melodicnost, nebo pro formu zradil obsah a poslani textu. Tim chci rict, ze tehdy mlade, ale nezestarle pisne oblekl do noveho hudebniho satu, oblekl je pro ne same, a ne z podbizivosti, a navic si je nastrojove oblekl sam. Tim chci rici tez to, ze osobnost Mikolasek na CD eliminoval jistou vnitrni neuspokojenost ze spoluhracu. Ti v live produkci na jevisti, kde se k auditivnimu nutne pricita i vizualni, byvali oslnici, ale zaznam uz tak skvely nebyl. Avsak tez soudim, ze muzikant Mikolasek by se zas mel pokusit o vystup na Matterhorn v tymu. Z tlaku nutnosti vysvetlit svuj cil tak, aby mu partneri odsouhlasili trasy skrze ledovcova pole a zradnou sut souhry a dusevniho souznenii, by pro sebe nashromazdil arsenal energie a prostredku - v budoucnosti by se mel opet o co oprit pri probouzeni obrazu hudbou a slovem.
Nuze a ted aspon par slov k nekterym skladbam. CD otevira skladba "Ulice" cistyym, plne znejicim hlasem, s nazvukem prostoru velkeho divadla. Do melodicke linky skokem vstupuji jazzove mezihry, aby ji stejne elegantne a necekane opustily.
"Dobry den"  nalehave oslovuje trojhlasem a ozvenou liturgickeho prostoru, do ktereho zestove fanfary vnaseji vznesenosti i zemitost.Pisen "Vzpominky" je blues, ktere zene vpred jako slovo jiskrici od srdce k srdci, a je jen dobre, ze rytmus pritahuje uzdu abychom skladbu mohli vychutnat jak ve slovech tak v notach. "Sedy denvklusava do rocku, pricemz v dali za lesy zni harmonicka a spinet vykresava barvu melodie. Textem baladu, skoro minnesang, avsak s renesancnim chorem, naleznbeme v "Pratelstvi", jehoz kosata zvukomalebnost umocnuje esteticky zazitek. "Hledej" a "Bida" jsou songy, ktere lze oznacit jako muzikalove hitiy -vsak jiz buracely v minimuzikalech v byvalem Divadle v Nerudovce v Praze. Komplet uzavira "Soumrak", ktery tise a zvolna odplouva jako kanoe ci gondola mladi. Je to volani nadeje, ktera stale zni  a oslovuje, i kdyz se uz propada za obzor - dalka vsak neznamena nic, pokud jsme pro nadeji ochotni vykonat cin.
Nuze, co se zazitku z poslechu CD tyce, je jen dobre, ze staronova a zaroven vecna "ULICE" Bohdana Mikolaska konecne zase propojila Cechy a Svycarsko. <<<
Vladimir Zajic

Vladimir Zajic, Havlickova 836, 500 02  Hradec Kralove
r.c. 460728/151
 

Bohdan Mikolasek   ULICE              <<<

Bohdan Mikolasek prichazi se svoji treti deskou. Po ZNOVU, vydane 1990 Bontonem se znovu pustil ve svem nahravacim studiu do prace a do zpevu s umyslem shrnout svoji minulou i soucasnou tvorbu. Tak vznikla deska UDOLI - pisnicky "nejen o prirode - od jara do zimy" a nyni  ULICE - s pisnickama "nejen o meste - od rana do vecera"
a je od ledna 1998 opet v prodejni siti Bontonu (V priprave jsou pry minimalne tri dalsi CD projekty.)
 
CD ULICE je z velke casti take rekonstrukci jeho hudebniho vyvoje, kterym prosel v druhe polovine let sedmdesatych, nasim publlikem bohuzel jiz nezaregistrovanem.
Vyvoj od "pisnicky s kytarou" k dumyslne proaranzovanym komposicim s myslenkou, s textem a s virou, ze sest hudebniku muze preci jen nadelat vic hudby nez sest strun.
Velky podil na tomto obdobi mela spoluprace s Michaelem Kocabem (ve skupine hral tehdy na piano a na bici), tehdy natolik mladeho, ze veril i ve spojeni ceskeho folku nejen s jazzem, ale i s klasickou atonalni hudbou. Na nove desce vlastnorucne nehraje, ale je architekterm nekolika aranzma.
Vyjma jedne prevzate nahravky, diky svemu nadani, zahrat temer dobre na temer jakykoli instrument, vsechny party Bohdan Mikolasek zahral, zazpival a nahral sam.  Ve vsem obdivu k tomutu vykonu, je preci jen skoda, ze tehdy nemohly resp. nesmely pisnicky vyjit v nahravkach, kde vsechny party zaznely v parte.
I pres ruzne pokusy zlomit tehdejsi zakaz Mikolaskovy verejne cinnosti (Vedle jeho nejznamejsi "Dum, kde bydli laska" slozil a verejne zpival i sve osudove "Ticho" o Janu Palachovi ) - nepomohlo ani dvojite vitezstvi na Festivalu PORTA, divadelne hudebni porady v "Divadle v Nerudovce"... Jeho jmeno zustalo v teto "dobe temna" na cerne listine neviditelne. A osud bilych vran tehdy koncil uklovanim, ci odchodem do exilu. Protoze jeho kolegy jako byl Kryl a Hutka, se kterymi se tam na strnisti emigrantske kultury setkaval, dokloval ci dotrhal po jejich navratu soucasny trzne nabozensky dom-off, zkousi Bohdan opatrne, stale jeste ze svycarskeho zavetri, posilat sve dalsi nahravky jako holubice, verici na konec potopy, jako vlastovky s pranim jara.
 ULICE neni zadny odzatkovany vydech bluesmana, kteremu  pri probouzeni se na chodniku zacina svitat. Bohdanova ulice meni barikady v kvetinove stanky a proud dennodenniho blazneni v usmev zasnene divky, ktera umi jit svou vlastni cestou.
Bohdan na desce dokaze nekolikrat pozvednout nejen prst ("Bida"), ale i hlas ("Blazen na horicim mostu"). Kdyz ale od kytary presedne ke klaviru, rozplyne se i ten nejsedivejsi "sedy den" v bujarosti rockenrolu a v pisni "Je rano" jakoby piano melo uz jen bile klavesy. Zdanlive prazdne ruce si podavaji recept na "Pratelstvi" a let ptaku je lekem na zklamani ("Hledej" - prevzata prazska nahravka z roku ´79).
V katastrofach zivotnich i zivelnych (kde se na desce vzalo tolik vody ve vsech skupenstvich, rek, prutrzi mracen a potop? ... Moravo ´97 odpust) je pozde hledat  reseni - zbyva jen zachranit to podstatne.
 Je to zvlastni druh radosti, citit, ze vic nez slova prave hudba se dokaze vznaset nad problemy. Jiny druh radosti nez zname esotericke bankomaty na stesti, jiny druh usmevu nez rozzarenost  barevne zarovky televiznich reklam.
 Zvlastni druh spokojenosti je smireni a tak deska ULICE konci tak, jako nas kazdy den - "Soumrakem"  - zvlastni druh klidu, pokora, dokaze znovu rozdychat tu, v tolika Mikolaskovych pisnich doutnajici, jiskru:
"Tma nevadi jen tomu, kdo svoje vlastni svetlo ma".
 

Bohdan Mikolasek   ULICE
Anotace 2                                             <<<

Skoda, ze deska ULICE nemohla vyjit tehdy na zacatku osmdesatych let. Mozna ale jen nam pisni Bohdana Mikolaska zapotrebi prave dnes.
 Zachytit tvorbu v dobe, kdy vznikla a mladistvy idealismus driv nez ho nahradi "zkusenosti" se nicim pozdeji nahradit neda.  Byl tehdy znamy nejen solove ("Dum, kde bydli laska" z doby jeho pusobeni v Semaforu), ale mel okolo sebe vzdy i celou skupunu. Zeptejte se "Bratri Ebenu" jestli nikdy neslyseli o skupine "Bratri Mikolaskovych". Zeptejte se Karla Plihala ci pisnicky si na vojne zpival. I nase popmusic po nem sahala - malokdo z navstevniku Port (i tam si dvakrat zavitetil) vi, na kolia deskach Fr. Ringo Cecha, Petry Cernocke a Marty Elefteriadu je jeho jmeno. Kvuli pisnicce Ticho o Janu Palachovi a jeho spojeni s ceskymi evangeliky po nem ale sahala take nase rodna STB a ta vedela ze mirumilovny Mikolasek  po nich rodnou hroudou hazet nebude, nybrz ji casem potichu opusti.
 Budiz nam utechou, ze takzvany svycarsky blahobyt tam pouzil k vybudovani vlastniho nahravaciho studia a nez se z Zurichu nadobro vrati, je dobre se radovat z kazde desky kterou tam natoci.

Bohdan Mikolasek   ULICE
Anotace 3                                                 <<<

Ti, kteri znaji Bohdana Mikolaska jen s kytarou a s pisnemi jako byl napr. "Dum, kde bydli laska" budou prekvapeni novym soundem, kapelou, byt studiove stvorenou a raznosti, ktera spojuje  krehke pisne, vazne minene vykricniky i rozverny rockenroll pri klaviru. Jedina puvodni nahravka jeste z Prahy  je "Hledej" je (s Ondrejem Soukupem na basu).Na desce ULICE je rada pisni z obdobi, kdy v jeho skupine hral na piano a aranzoval tehdy osmnactilety Michael Kocab. Zklamano bude asi publikum, kteremu je na zpevaku sympaticke - ze taky nedovede zpivat. Bohdan ma navic jeste o cem zpivat. ULICE,  jejiz dusledne linky nad vydlazdenym zakladem  vecnosti  dlazby spojuji body okamziku dne se stavaji perspektivou, jejiz konce jsou jen zdanlive. ULICE s lidmi, kteri ve tme rozdychaji svou jiskru..
 
 

Bohdan Mikolášek - Údolí 
                                                                                                            <<<
"Muj prvni hudebni nastroj byl zvon na kostele meho tatinka.
I Beatles se naucili zpivat v kostelnim peveckem sboru" rika z legrace cesky pisnickar, kytarista, pianista a skladatel Bohdan Mikolasek. I kdyz nejznamejsi je jeho "Dum, kde bydli laska", do historie se zapsal pisni "Ticho", ktera byla primo inspirovana smrti Jana Palacha, coz ovsem poznamenalo pozdejsi Mikolaskovy osudy: podobne jako Karel Kryl ci Jaroslav Hutka odesel Mikolasek do exilu a dodnes vlastne podluje mezi Prahou a svym druhym domovem v Curichu. "To, ze jsem byl zarazen k ceskemu folkovemu hnuti, vzniklo vice mene nahodou" tvrdi Mikolasek. Koreny jeho hudby maji blizko k Beatles i ke krehkym pisnickam Paula Simona. Mikolasek dokaze kombinovat pruzracne melodie s barevnymi teny akustickych nastroju zpusobem, jaky nasi folkari teprve objevuji. Sve nove album UDOLI natocil Bohdan Mikolasek ve svem studiu ve Svycarsku.
Na desce najdeme i nekolik nestarnoucich evergreenu z Mikolaskovy drivejsi tvorby - "Proc se spustil dest", "Rano bylo bile"... i radu novych skladeb. Pri nataceni Bohdanovi pomahala rada pratel i vyznamnych hosti - mj. jeho bratr Daniel Mikolasek, ktery je hracem na bici nastroje v Ceske Filharmonii a Michael Kocab.
V CR je deska od prosince 1997 v distribuci a v prodejnach fy Bonton.
                                                                      Petr Doruzka

Mili ctenari Zpravodaje, Spolecnost Jana Palacha v Curichu
me pozadala abych o sobe napsal nekolik radek:
 <<<

Bohdan Mikolasek:

Narodil jsem se v revolucnim roce 1948 v Praze. Vystudoval jsem sice elektrotechniku, ale jen proto, ze je dnes potreba i v hudbe. Ta ve mne preci jen vzbuzovala vetsi napeti. Proti proudu doby jsem svyma pisnickama plout nechtel - skladal jsem spis takove "Zarovky" do tmy a vychladajiciho nadseni konce let sedesatych a zacatku let sedmdesatych. Vetsina z Vas v tuto dobu byla uz nekolik let mymi budoucimi krajany. Svym detem vykladam, ze jsem v te dobe byl jednim z dobre znamych ceskych pisnickaru, mel jsem svou skupinu, natace v radiu, na deskach, v televizi, i v divadle Semafor jsem mel dva roky zelenou. Pak ale prisli cerveni ... Byl rok 1972 a ja jako rozeny idealista (muj otec byl farar) jsem dal zpival pisnicky, ktere pro urady udajne nebyly jiz aktuelni. Napriklad pisen o Janu Palachovi eTichoe. Tahle souvislost byla pro me az moc vazna, nez abych z noveho titulu tzv.ezakazaneho pisnickaree stavel svoji dalsi karieru.
Na dalsich deset let mne vytahli snuru ze zasuvky, a na baterie tak dlouho clovek svitit nevydrzi ... ... takze jsem v roce 1982 pribyl mezi nas krajany. Moje zena Jana nebyla v Cesko- slovensku zakazana - nemela pro zmenu jen statni povoleni - k tomu, stat se evangelickou fararkou - coz se ji zde ve Svycarsku uz deset let dobre dari. Ziskat ve Svycarsku nejen misto, ale i pocit, ze zde prave Vas potrebuji, je - jak Vas vetsina dobre vi - vec velmi cenna, ale i narocna a tyka se vsech rodinnych prislusniku. Proto me mezi krajany nebylo moc videt, ci slyset. Zvladnout funkci pani fararove a chuvy dvou malych deti jsem tez povazoval za umeni.
Pisnicky jsem si nahraval ve svem vlastnim studiu. Nove jsem spolu se svycarskou mladezi zpival spis v kostele. Stal se sbormistrem, dirigentem a varhanikem... ... a v tom si na vychode trhli se zeleznou oponou ... a misto zaslouzeneho exiloveho duchodu, aby se clovek strhnul nanovo.
Bylo by skoda nezazit moznost zpivat pro cele Vaclavske namesti v prosinci 'ai, pro cele Staromestske namesti plne lidi, hrde cekajicich na navrat presidenta Havla z Ameriky - bylo by skoda nevydat znovu ve velkem nakladu gramodesku, kterou jsem na kolene stvoril pred tim ve Svycarsku - bylo by skoda nezpivat na festivalech, v radiu, v televizi-  a nerikat nahlas: "aby tak do ty Evropy nepospichali, aby hlavne zustali doma - a hlavne aby z toho kapitalismu uplne nezblbli a zustali lidma, tema, po kterych se nam tu styskalo".
Majetek nam take nevratili, ale svoji snuru a zastrcku jsem opet nasel - a je opet o cem svitit. -------  <<<
To vam do novemu roku preje: Bohdan Mikolasek

P.S. Na setkani s Vami - 24.1.1993 - Vecer Jana Palacha se samozrejme tesim.
 

   Rozhovor
(B.M. + Milos Lesikar) ----------------- <<<

Jak bys sam charakterizoval sve hudebni zacatky?

Detstvi jsem prozil na fare. Kazatelna byla obsazena mym tatinkem a tak jsem si hledal jina vyvysena mista a zpival. Vylezl jsem na jablon a zpival: Sedi sokol na javori... Ostatne i prvni hudebni nastroj, na ktery jsem hral byl zvon na nasem kostele. A busil jsem doleva i doprava - srdcem zvonu - aby to znelo do dalky.

Kde jsi doma vystupoval a kdo byl tvym vzorem?

Z jabloni, vezi a z jinych vysin - predstav toho, co bych rad vytvoril a zrealizoval, jsem vzdy spis sestupoval . Na skladani pisnicek jsem vzdy potreboval predstavu me blizkeho publika a to sedi vetsinou tesne nad zemi. Vysiny vitezstvi ruznych soutezi pro zpevaky Popmusic jsem opustil v prospech vlasti skupiny - kdyz jsem zjistil, ze na poradnou aparaturu nikdy nenasetrim, zanechal jsem Rocku a s predstavou muzicirovani v Barocku - jsem misto cembala vzal dvanactistrunnou kytaru, sourozencum dal do klina violoncello a do ust zbcove fletny a nove pisnicky.
Mezitim se to stalo modernim a jmenovalo se to Folk ci Trubaduri ci Protestsong - nakonec stacilo rikat jen"pisnickari"
Psaly se tzv. sedesata leta a skladalo se tehdy vic nez dobre. Beatles byly tehdy jeste vsichni ctyri a Suchy byl jeste Slitr.
A hralo se doma, v kostelich, v klubech, na festivalech a uz zas bylo odkud sestupovat. Dvoulete angazma v divadle Semafor byl sice muj mladistvy sen, ale v souvislosti s Grosmanem-Simkem to bylo zase prostredi nebezpecne blizko komercni popmusic. Je zvlastni, ze jsem za tu dobu (az do ´93) nikdy nevyhledal osobni rozhovor s Jirim Suchym. Asi jsem si nechtel rusit vlastni idylu jeho idolu. Rozdil mezi humorem Simka a Sucheho bych popsal asi takto. Jednou slo o vysmech nevkusu a lidske blbosti a jindy o usmev a radost z lidske chytrosti a poeticke prelsteni vsedniho dne. Asi tusite, co pro mne stoji vys.

Takze jsi preci dosahl urcite vysky?

Nazval bych to spis "blizkost urcitych vysek" Z meho semaforskeho obdobi jsou me prvni gamofonove nahravky a myslim ze i muj "Dum, kde bydli laska" by nebyl tak znamy bez semaforskeho televizniho zaznamu ze Semaforu Nejsem moc staveny na reseni problemu - zajistenost a urcite bezpeci diky ziskane pozici me neuspavaly - myslim, ze jsem byl v tu dobu docela pilny - bylo to ale nerealne.

Uz jsem myslel, ze budes tu dobu popisovat jen jako prochazku ruzovou zahradou.

Byla spis ruda a dobre oplocena a nikdo se neptal, jsetli nam voni - ale bylo to prece neco jako spolecna lod a na nekte veci a lidi vzpominim docela rad.
Mezitim se ale - uz nekolik roku po sedesatem osmem, se nebezpecna stala doba sama, coz jsem jako ne- polepsitelny idealista prehledl a dokonce jsem byl "prekvapen", ze me roku 1972 za zazpivani pisnicky o Janu Palachovi "zakazali" . Nekteri mi tohle "vyznamenani" zavideli a tesili se, ze me to konecne vyprovokuje k trosce radikality. Jenze ja delal dal, jakoze nic. Mit nebo nemit razitko a honorare jsem nechtel povazovat za dulezite - jak se tehdy rikalo, dokazal jsem se uzivit i praci. Rok jako delnik, sest let jako inzenyr. Pri tom jsem ale musiku vzdat nechtel - po praci jsem vysedaval dal ve skolnich lavicich - na FAMU zvukovou techniku, na Lidove Konzervatori skladbu a dirigovani. Ciste sourozenecka kapela se sice
rozpadla, ale na ciste amaterske bazi jsem zakladal dalsi a dalsi skupiny - s jednou jsme v roce ´74 vyhrali dokonce dve "Porty" (na klavir u me hral tehdy Michal Kocab) s dalsi skupinou ozdobenou a maskouvanou nazvem Adriana jsme pod reziserskym tymem manzelu Zajicovych zrealizovali pro Divadlo v Nerudovce radu komponovanych predstaveni, ve kterych jsme hrali s klukovskou rozvernosti i divadlo - predstavte si Milose Lesikara, jak odlozi baskytaru a strihne neco mezi Hamletem a Sneznym muzem. Bylo veselo, ale byla i unava. A delat stokrat jakoze nic by umorilo i silnejsi stvoreni nez jsem ja. Pro oficielni kulturu jsem byl nadale nepouzitelny, pro kulturu podzemni jsem byl politicky malo radikalni - takze jsem v mem
"sestupovani" dosahl kyzeneho stavu - mohl jsem nyni tvorit skutecne "sam za sebe" - ovsem za tu cenu, ze casto "sam pro sebe".

Je vubec mozne aby se nase generace vyrovnala s rokem 1968?

Ne, - nastesti ne.

Co zbylo z tohoto roku ?

Kdyz neco spatne dopadne, rikaji moudri lide, ze zbyly zkusenosti. Ja jsem na tom lip. Me zbyly z teto doby me pisnicky. A to mi neni malo.

V exilu jsi od roku 1982 Proc jsi se rozhodli k emigraci?

Ted´ by asi spravna otazka mela byt: Proc az v roce 1982 V srpnu
68´ jsem se naopak ze zapadu vratil. Byli jsme s mymi bratry pozvani do zap. Nemecka ucit zpivat Nemce ceske lidove pisnicky a vypravet o "prazskem jaru" a nedovedli jsme si predstavit, ze neco takoveho muze jednou skoncit. Vratil jsem se tehdy ne bojovat, ale spis pestovat a zachovavat to cenne a hezke pro tzv. lepsi casy, ktere zase jiste prijdou. - Ale houby - vratil jsem se zkratka domu. Ale doma je tam, kde se clovek citi bezpecne, kde ma vlastni zazemi a vyhlidky.
Kdyz jsem to chtel zkonzultovat s blanickymi rytiri, zjistil jsem, ze jich vetsina emigrovala uz v srpnu, ti starsi uz v unoru a ostatni rekli, ze porad jeste neni nejhur a slibili mi, ze nam to tam zatim ohlidaj.
Byli jsme zkraka unaveni - i zena Jana se ocitla na cerne listine pro sve angazma na theologicke fakulte - asi jsme nechteli, se dvema detma na kline, zazit pocit nevedet jak dal.

A ve Svycarsk to bylo snadne, vedet jak dal?

My jsme nedesli do Svycarska, zkratka jsme odesli a to Svycarsko bylo az ten dalsi krok. Uplne kamkoli jsme jit nechteli. Ledacos jsme o zapadu znali a mozna proto nas tak dlouho ani nenapadlo nekam odchazet. Zdalo a zda se nam idealni - mit po svete pratele, s dobrym pocitem moznosti je navstevovat a sami si pekne zustat doma. Ted nas pratele maji na krku a domu jezdime jen na navstevu.
Predstava o nachazeni dalsich a dalsich domovu je nerealna. Myslim, ze clovek ma stejne vzdycky jen jeden domov. Jen muze byt uzsi nebo sirsi - stred zustane jeden. Cast domova je kazdemu dana, je do ni bez ptani posazen - jako na nocnik - dostanete rodne cislo a prislusnou narodni hymnu - druhou cast nosime sebou, diky ni se u nas, s nami, nekdo muze citit jako doma - treti cast teto "domacnost" je urcita cast tzv. celeho sveta - naseho domu, ve kterem najednou najdeme dalsi pokoje.
Ja i manzelka Jana jsme vyrustali na farach. Vsechny fararske deti Vam potvrdi, ze je malokdy napadne spojovat pocit domova s danym bytem, ci nemovitosti. Za par let po dalsim stehovani Vas i byvali kamaradi a spolupracovnici rodicu privitaji jako navstevu z jine planety. To, co zbyvalo, bylo takove pomysleni, ze nad kostelnima lavicema, ve kterych jsme od detstvi
vysedavali je jeste nejake sirsi zazemi, neco jako Ceskobratrska cirkev evangelicka, nebo dokonce jakysi kostel pro vsechny pribuzne na svete.
Meli jsme tu zkusenost z Prahy, ze jsme se s temito pribuznymi ze sveta citili jakesi sdileni spolecneho domova. Nase dve mistnosti v Praze 5 se najednou rozsirili nejen o Prahu_2 ci Brno _1. Pri navsteve nekoho z cirkve zacaly ziskavat temer celoevropskou rozlohu, NDR, NSR, Polsko, Madarsko, Rakousko, Holandsko, Francie... Kdyz si to evangelicka synodni
rada netroufla - byl u nas, na jare ´82, na obed asi s triceti dalsimi i sam bratr Roger - prior z Taize

Teprve tenhle zazitek cirkve jako misto spolecneho domova nam dal odvahu ke zmene postovni schranky.     <<<

Uplne tak jednoduche to nebylo, ale ta postovni schranka tu najednou byla a tlacitko na dverich Fary ve svycarskem Otelfingen neslo napis "Jana Mikolasek, Pfarrerin"

Muzes nam priblizit, jak se vam v tom Svycarsku zije?

Svycarsko jako nazej je po celem svete tak zname, ze si vseobecne vsichni, natoz cesi, mysli, ze o nem vsechno vi. Take jsme si to nekolik prvnich tydnu mysleli - po dvanacti letech spis pribyvaji veci, nad kterymi zustaneme stat, na ktere se radsi zeptame - ale to by byla jina kapitola.

Zije se ve Svycarsku dobre. jak je znamo je to jedna ze zemi, ktera pres vysoke ceny ma extreme vysokou zivotni uroven. Kdyz prijede ceska navsteva a hned druhy den zacne u vykladnich skrini srovnavat mesicni platy - vetsinou marne, ale snazim se pro zachovani optimismu, doporucit na srovnavani a dohaneni jinou ze zapadnich zemi, kde maji prijmy nizsi a jsou taky spokojeni, ci stejne nespokojeni. Princip konzumnich spolecnosti je totiz ten, ze z lidi stejne do dalsi vyplaty vytahne minimalne to, co za mesic vydelali.

Kdyz clovek ve Svycarsku uz zamestnani ma, a kdyz si ho udrzi, je zasadne o materielni problemy postarano - jsme za tuhle moznost vdecni a vazime si ji - nemuset se kvuli penezum ponizovat je docela dobry zpusob jejich pouziti. Nase deti uz samozrejme nechteji slyset, za kolik korun musela vyjit sedmiclenna fararska rodina - ale jsou docela radi, ze mame cerstvou
zeleninu po cely rok.

Vratme se k tvym vecne zelenym pisnim - jak jsi tam pokracoval s muzikou?

Vedel jsem o zapade dostatecne tolik, ze jsem si nedelal iluze, ze bych jenom hudbou uzivil ve Svycarsku celou rodinu - jako elektroinzenyr bych jiste nasel slusne uplatneni. Kdyz se ukazalo ze by bylo mozne aby ve svem oboru pracovala Jana, stalo to pro me preci jen vys nez jen vydelavat penize. Nase rodinna kombinace byla a je ve Svycarsku sice stale castejsi ale preci jen raritou. To by ovsem opet bylo tema na dalsi povidani. Hudebne jsem nemel v planu zadnou vlasteneckou karieru a tak jako driv jsem muziku delal tehdy, kdyz jsem citil, ze je to potreba. Ten konkretni smysl muzicirovani byl pro me rozhodujici. Dokazal jsem s urcitou pravidelnosti usporadat svoje recitaly - pro krajany i pro zvedave mistni - vzdycky jsem se ale snazil nezustat sam - podarilo se mi i spojeni s peveckym sborem, ktery jsem pet let dirigoval - to, ze si pisnickar pri recitalu odskoci a zahraje neco Bacha, ci vlastnich variaci na varhany vyplyvalo zcela prirozene z me funkce varhanika. To ze bych takovou funkci po tolik let dokonce professionalne provozoval jsem si pred tim ani ja nepredstavoval. Dokazete si ale jiste predstavit, ze pro nasi rodinnou kombinaci to je docela dobre spojeni. Mohl jsem sam rozhodnout ktera pisen se v kostele bude zpivat s kytarou a ktera s varhanama. Je dobre, ze cirkev potrebuje hudbu a je to dobra cirkev, kdyz ji potrebuje hodne.

A tak, i kdyz jsem to neplanoval vzniklo z tohoto spojeni rada novych pisnicek, ne na novou desku, ale pro pristi konfirmaci. Pro detsky orchestr pro rodinne bohosluzby, pro dalsi vanoce nebo jen pro spolecenstvi, ktere pri hudbe vznikne. Najednou jsem dokazal psat texty i v nemcine a dokonce i s primou cirkevni tematikou, coz jsem se v cestine nikdy nechtel odvazovat. Jestli si chcete poslechnout jak to zni, kdyz jako pisnickar zpivam nemecky - duo se sopranistkou a hraju k tomu na varhany - nechtejte to po me v Praze, ani Vam neposlu kasetu - az budete jednou v Zurichu v nedeli dopoledne, prijdte si poslechnout,
nebo se pridat.    <<<

Jako muzikant elektronik jsem samozrejme vsechny nasporene penize obetoval - rodine rikam, ze investoval - do nahravaciho studia. Predstava dalsich a dalsich desek, ktere v nem hodlam natocit, je to prvni, co me spojuje s Cesko i Slovenskem.
Doufam, ze ty prvni dve se k Vam uz dostaly. S pisnickarskou drzosti jsem se ve svem studiu pustil i do oblasti jako jse elektronicke nebo pocitacova hudba. Jsem tam dokonce i ve vyboru Svycarske spolecnosti pro pocitacovou hudbu. I v ceske televizi bezely vloni dva poradys moji elektronickou. Dokazu pouzit elektroakustickou hudbu i v kostele - ne jako nahrazku varhan, ale i jako sverazny prostredek, pro hudebni a duchovni atmosferu, ktera snese nebo i oceni novy zpusob realizace. Ceska verse meho zpracovani 2. Zalmu zaznela letos v cervnu na prehlidce moderni duchovni tvorby v Kromerizi.

Chystam se pokracovat ve skladani, laka me predevsim vyporadat se se spojenim toho noveho se starym, toho experimentu s tim "normalnim", i spojeni "normalni" hudby s cirkevni.         <<<

To, co me v tom brzdi je radost, ze muzu opet jezdit domu a vydavat tam desky - mam v supliku ovsem jeste tolik pisnicek na tolik dalsich desek - a to je spustu prace, ale jsem prvni kdo se musi pricinit o jejich realizaci a dekuji vsem, kdo mi v tom pomahaji, napriklad nakladetelstvi Rose. Citim totiz, ze kdyz se mi podari Vas seznamit s tim, co jsem delal az do ted, budete lepe rozumet tomu novem - na coz se tesim.

Co bys rad na zaver hudebne sdelil svym posluchacum.

Doufam, ze ctenari Vaseho casopisu jsou take mymi posluchaci a doufam, ze moje hudba zustane sdilna a ze jim sdeli sama to, co ted mohu jen pripsat. Napriklad proc jsem nazval svou posledni desku Udoli - aby v dobe, kdy vsichni chteji vic a vys, si v nem odpocinuli, aby si predstavili tu moji zkusenost ze Svycarska - cim vys se vystoupi na hory, cim bliz jsme hvezdam - je chladneji - a same skaly. Misto, kde ziji lide, je tam dole v udoli. Tam je priroda v plnem zivote a stoji za to si z ni brat priklad a namet pro pisnicky. I ty nejhezci podobenstvi z Noveho Zakona jsou obrazy z prirody.
 <<<

S Bohdanem Mikolaskem rozmlouval Milos Lesikar
 
 

Rozhovor: 
B.M. - Bara Drastikova - Radio GOLEM --- <<<

Co ti daly sedesaty leta, co pro tebe znamenaji Beatles?

Sedeaty leta mi daly - zabrat. Jako kazdymu kdo je prozil. Bylo mi tehdy dvanact az dvaadvacet a urcite jsem si nedokazal predstavit, ze jednou, nekde v Curychu pujdu do predprodeje a koupim si listek na zivy koncer Paul Mc Cartnyho. Jemu samotnymu ted pomalu tahne na sedesaty leta, ale snazi se, aby mu porad bylo do zpevu. Ma novou skupinu, nove pisnicky, ale vzdycky, kdyz chtel podtrhnout - kdo je a co umi - dal neco k lepsimu - od Beatles a vzpominal: Jó, to byly ty sedesaty leta, to jsme tehdy s Johnem stali na rohu, ze sousedniho auta na nas pokrikovali Roling Stones a tamhle jsme potkali Boba Dylana.
        Prozit jako student sedesaty leta je neco jako trvale zivotni postizeni. Postizeni zazitzkem, ze urcite veci jsou mozne. Beatles byly tehdy jeste vsichni ctyri. Suchy byl jeste Slitr a byla to tehdy radost - umet taky neco skladat - V dobe, kdy i mala pisnicka si myslela, ze dovede zmenit svet, a to dokonce k lepsimu. ------  <<<

Jaky vliv meli Beatles na tvoji tvorbu?

Myslim, ze na me Beatles meli jeste neco vic nez jen vliv. Pamatuju se dobre, jak se na me jeiich pisnicky vlivaly - s tou vyhodou - ze hezky jedna za druhou - vzdycky ta nejnovejsi - na zacatku jich ani nebylo tak moc. Mel jsem vzdycky v planu, se je vsechny naucit nazpamet, ale dodnes jsem zustal tak u dvou u tri. Beatles na me totiz meli daleko lepsi vliv - zacal jsem
pisnicky skladat sam. Magicky vliv Beatles byl dokonce tak velky, ze napriklad prvni dva takty me nejznamejsi pisnicky "Dum, kde bydli laska" jsou identicke se zacatkem "Let it be" coz ovsem napsali Beatles az o dva roky pozdeji.

Jak jsi zacinal?

Zacinani se uz asi bude proplitat celym mym zivotopisem. Obcas si rikam, ze bych konecne mel prestat zacinat - nebo skoncim - jako napriklad ted - tim, ze si zacnu na zacinani uz jen vzpominat. Zpivat jsem zacinal - tak jako ptak. Mozna ze tohle prirovnani omluvou pro ty, kteri mi vytykaji, ze na ne zpivam tak trochu z patra. Ptaci totiz, kdyz sletnou na zem, jen
kdakaji a hrabaji. Ke zpevu je prece jen potreba urcity vzlet a vyska - a tema neni potrava, ale laska. Na me pevecke zacatky jsem si vybral jako budouci protestni zpevak ptaka prece jen trochu politicky a socialne vybarveneho. Vylezl jsem v zahrade v Zasmukach u Kolina na vysokou jablon a zpival do sireho okoli: eSedi sokol na javori, prebira si drobne...e

Kdy a co byl pro tebe nejvetsi uspech v hudbe?

Nevim, co vsechno bylo nebo nebylo uspech. Vim jen ze byly veci, ze kterych jsem mel radost, proc ne - ceny z ruznych soutezi a festivalu, prvni rozhlasove a televizni nahravky, prvni pisnicky na deskach, angazma v divadle Semafor ... Kdyz zpivam, mam asi prece jen jedno jasne meritko uspechu - ticho, se kterym lidi mou pisnicku poslouchaji.

Jak se stalo, ze jsi se dostal do nemilosti byvaleho rezimu?

Do nemilosti jsem se dostal prave kvuli tomu tichu. Tak se jmenuje pisnicka o Janu palachovi, po ktere se nikdy netleskalo - kdyz pry me na tom tichu tak zalezi, postaraly se urady aby i me uz nebylo slyset. Mnoho lidi videlo po Listopadu Film Ticho o Janu Palachovi, ktery se jmenoval po tehle pisnicce. Je to zvlastni pocit, takovy zvlastni druh vitezstvi, mit pisnicky, ktere jsou znamejsi nez jejich autor.

Co dalo impuls k tvemu odchodu do Svycarska?

Proc jsme odesli? Uz sami presne nevime. Rozhodnuti o azylu ve Svycarsku zni na zakazeneho pisnickare a nepovolenou fararku, ale to vnitrne podstatne bylo asi trosku nekde jinde. Po srpnu za jsem se klidne a samozrejme vratil z prazdnin na zapade a dal muziciroval se svymi sourozenci. Kdyz me na jare óiye zakazali, tak me to vlastne taky ani nenapadlo. Naopak jsem
se jen oklepal, ozenil a obstaral obzivu stalym zamestnanim. Nechal jsem se dokonce premluvit Michalem Kocabem a zalozil s nim i za teto situace novou skupinu se kterou jsme napriklad vyhrali dve porty. Jenze typicky - jeden krok byl mozny, ale ten druhy uz ne. Na ten prvni jsem dal dokupy dost odvaznych idealistu, na ten druhy jsem zustal sam. Ostatni se museli necim zivit, oprit svuj vzestup o jine zebriky. Kdyz si muj comeback urady nepraly venoval jsem se po praci sebevzdelavani: Nastavba na Famu, Skladba a dirigovani. zalozil dalsi skupinu, skladal dalsi pisnicky a hudebne divadelni porady. Kdyz jsem nesmel natacet v rozhlase postavil jsem si jako elektroinzenyr sam nahravaci studio, zkousel se dostat na podium pod rouskou zvukareni v Jazz Q Martina Kratochvila. Vsechny ty rozjezdy a zacatky byly krasne, ale prave - uz v druhe zatacce - se ukazaly ty cervene dopravni znacky jako snizeni rychlosti, dej pozor, dej prednost... o rude placacce ani nemluve. Cely narod
si pomalu uz na tyhle dopravni predpisy zvyknul. Novi hrdinove mi ukazovali jak se da vyhovet a presto jezdit proti, a pritom jen couvali v jednosmerce. Myslim, ze jsme hlavne byli unaveni. Byl ó. cerven, mezinarodni den deti, a tak jsme ty nase dve zcerstva nalozili a odjeli zacinat nekde, kdekoliv, znovu. Unaveneho zivotopisu se nejspis uz nezbavime, ale je obcas take
unava z prace, ktera ma smysl. Nesmyslu je vsude na svete dost a svoje chyby si taha clovek za sebou kamkoliv - v tom pripade plati opet bod cislo jedna: Zacinat znovu.

Co v tom Svycarsku celou tu dobu delas?

Co bych delal? Zacinam kde se da. Vetsinou jsem tam jako umelec na volne noze. Na pevnejsi noze - v roli svycarske fararky - tam stoji ma zena Jana, jejiz duchovni povolani nas uz jedenact let materielne zajistuje. Jednou se me jeden znamy sluzebnim telefonem z Prahy ptal jestli uz jsme bohaty. Rek' jsem, ze svym zpusobem jo. Pozadal me, abych mu zakoupil
stereofonni radio s kazetakem. Jsme radi, ze mame tolik, abysme se nemuseli ponizovat, tak jak jsme z chudych fararskych rodin byli zvykli. Na konte vzdy jako nahodou zbude jen predsevzeti, ze od pristiho mesice zacneme setrit na duchod. Zbohatli jsme spis zkusenostma. Za ty si ale ten kazetak nekoupim, namitl pritel. Tak jsme mu ho koupili za penize.

Vsak jsem si magnetaku a syntetizatoru nakoupil cele studio A tise jsem si zavzpominal na to jak jsem si kdysi myslel, ze vsechny sny jdou realizovat - je tak mit penize na ty pristroje. Za zkusenosti si nekteri moudri lide koupili i stesti. Nam by za ne stacilo se usetrit vetsim nestestim.

Zvladnout nasi stastnou kombinaci fararky a ceskeho pisnickare vyzaduje velkeho umeni od nas i od Svycaru. Periodicky nastavaji situace e kdy uz to tak dal nejdee, coz je opet vdecnym zdrojem novych zacatku, Z mych umeleckych uspechu bych jmenoval napriklad umeni nedopustit nasim dvou detem aby se vychovavali uplne sami. Na kytaru jsem nejdriv zpival jen
ukolebavky nove pisnicky jsem zpival dohromady se svycarskou mladezi, nucenou chodit do kostela. acoz je doporucenihodne, protoze neni nic unavnejsiho, nez muset cele mladi edelat jen co chcesei Pozdeji jsem se stal varhanikem a dirigoval mistni pevecky sbor. Diky smyslu pro humor a jinym vynalezum v oboru elektronicke hudby jsem se dostal az do
predstavenstva Svycarske spolecnost pro computero- vou hudbu. Ve svem studiu jsem natacel sve stare pisnicky na svou nejnovejsi desku ... a v tom si na vychode trhli s zeleznou oponou ... a misto ztaslouzeneho exiloveho duchodu aby se clovek strhnul nanovo.

Co delas ten? Jake jsou tvoje plany?

Toz, co bych delal. Zacinam. Zacinam natacet novou desku.

Kdybys mel moznost prozit svuj zivot, nebo jeho cast znovu - jak bys zil? Stejne? Co bys vymazal a zmenil?

Uvazuju, jestli, kdybych mel k volne dispozici par roku zivota, jestli bych je aspon dodatecne nemoh' venovat svymu tatovi. Asi bych s tim pockal na klidnejsi casy.

Sam jsem toho v zivote zvrzal tolik, ze opravovat by bylo ledacos. Jenom nevim, jestli jsem za tu dobu o tolik zmoudrel - asi bych se o tom musel s nekym poradit. Mozna, to bych si pral zpetne - udrzet okolo sebe tolik pratel, aby jich zbylo dost i v situacich, kdy clovek potrebuje poradit.

Nejsem prilis velkym zastancem, ze vsechno zle je k necemu dobre. Dobre by bylo, kdybych tehdy smel natocit svoje pisnicky
- tehdy kdyz vznikaly. Mlady se citim i ted. Ale v takovejch krasne hloupejch dvaceti letech ma hlas preci jen jine vysky -
kdyz clovek jeste tolikrat nespad'. Mozna ted pujde muj zpev vic do hloubky.

Mezitim jsem si rozmyslel, co s tou repetici nazivot: Snazil bych se zit, tak jak jsem si o tom zpival. A tak, jak to rikam ted svym dospivajicim detem: "Zit s vedomim, ze tuhle moznost nikdy mit nebudou."

"Kazdy den, i rosu poledni a kazde rano, kdyz se rozedni mej rad jako by byl tvuj posledni" (pisen "Dobry den"kveten 1968)
 

  B.Mikolasek,
Nova LP deska Z N O V U
 <<<
Vazeni pratele
    Jsem rad, ze me letosni dvacate vyroci Prazskeho jara popohnalo v mem, jiz sestiletem, exilovem premysleni - co s myma ceskyma pisnickama. Dekuji vsem, kteri sdileji mou radost z nove desky a dekuji predem vsem, kteri mi pomahaji dotahnout tento projekt k cili - tzn. k posluchaci. Omlouvam se, ze se ozyvam az na podzim - kdyz ono to jaro bylo zase tak kratke.
Srdecne zdravim a tesim se na odpoved.
                                                                        Bohdan Mikolasek --- <<<
P.S. Byl bych rad, kdybyste si moji desku v klidu poslechli, protoze tusim, ze jenom Vas osobni dojem muze stat za eventuelni podporou. Vim, ze by mnohe usnadnilo, kdyby me jmeno bylo slavnejsi a znamejsi. Kdyby to bylo jedine po cem bych touzil, nemusel bych emigrovat - po ruznych soutezich, dvou letech v Semaforu, atd. - byly sance na vzestup do vysin ceske popmusic ne-zanedbatelne. Tak jako bych byl spatny vojak, nehodil jsem se ani do -ceskeho- undergroundu, a i kdyz jsem to tak nekdy mohlo vypadat, nedokazal jsem ani si poradne s kytarou zaprotestovat, pro- toze potlesk za to ziskany mi pripadal jako ekradeni na druzstevnime.
- Takze zakazany jsem byl za pisnicku, po ktere se netleskalo. Pisnicka se jmenovala Ticho, tak jako dalsich deset let do ticheho odchodu z ticheho bojiste (od slova bati se) Ceskoslovenska let sedmdesatych a osmdesatych. Protoze i na zapade obdivuji cesky vynalez ticheho odporu, natocil jsem i svoji prvni exilovou desku potichu a na vlastni naklady Dokonce bych byl rad, aby byla i v tichu poslouchana. Presto - a proto jsem pripsal i tento odstavec - jsem si vedom, ze lepe se prodava to hlasite a zvucne, kde i jmeno autoru je hlucne... psst - uz jsem ticho.                     bm
 
(ted me odusevnele napadlo, ze se da zpivat aniz by to bylo slyset - v duchu)

Prazdninovy referat                              <<<
Co spojuje horu Rip s Reckem?
Bohdan Mikolasek Katigiorgis 1997, 41° ve stinu.

Na pocatku teto prazdninove uvahy se zdalo, ze nic.
Na letisti ostruvku Skiathos, kam jsme pred par dny priplachtili, si nas pasova kontrola vzala pekne stranou, protoze neco tak podezreleho, jako je cesky pas, dotycny mlady urednik jeste nevidel. Starsi taxikar ale naopak sam poznal, ze mluvime cesky a hned vypravel o svem priteli, ktery se pred nedavnem vratil do Recka z Ceskoslovenska - ktere po druhe valce prijmulo mnoho reckych uprchliku, pro ktere jeich pravy az fasisticky rezim nebylo nic praveho. Nevim, jestli dnesni generace neco o tehle souvislosti vi. I ja si az dodatecne uvedomuju to, ze kdyz u nas zpivaji Marta a Tena Elefteriadu cesky, je to neco jako kdyz ja v Curichu zpivam dokonce i v nemcine.        <<<

Ma Recko ale dnes s nama neco spolecneho?
I kdyby to bylo to nic - nemuselo by to byt vlastne nic tak spatneho. Se zemema, se kteryma nas neco spojovalo, nebo se kterymi jsme byli spojovani, to neco vetsinou nestalo za nic. Jak vydim, ryze narodni vynalez dvojiteho az trojiteho zaporu je hybnou silou ceskeho filosofovani, takze preci jen pokracuju. Jsem jako cech na dovolene v Recku a zjistuju, ze mame spolecne napriklad more - aspon jako turisti na dovolene spolu s domorodci na plazi. Za pripalenyma zadama, temer spolu s nami v pisku, stoji skromny ortodoxni kolstelik, dodnes uzivany - a hned za nim v trave a bodlaci se valeji, jakoby nahodou, tu otesane kameny, tu zbytek zidky, tu ctverecni metr mosaiky z doby byzantske - a zatimco jsem premyslel, jestli by to americkemu turistovi dech vyrazilo, nebo zarazilo - prehnalo se pres v plevelu lezici mramorovy sloup stado koz, ktere cerne odena recka babicka zahanela z pastvy domu. Pry se v techto mistech kdysi prohaneli i Kentauri, takovi ti starorecti muzokonove.

Tim jsem chtel jen poeticky uvest, ze s Reckem nas spojuje to, ze i nase dejiny tvori predevsim baje a povesti - jen s tim rozdilem, ze nasi prvni praotcove, kteri poprve slibovali lidu mleko a strdi, prisli o par set let pozdeji - kdyz Recko uz davno pohodlne lezelo v troskach. Zatimco my dal platvame prostredky na udrzbu a predstirani vlastni kultury, v Recku s mnohem vetsim uspechem prodavaji jeji ruiny. Myslim si, ze se v tomto bode zaciname zlepsovat - hrad Trosky je stale neoprasveny a vecer, po vzoru recke tragedie, si pustime zpravy, dalsi vrazdy telesne i duchovni shledneme ve vecernim filmu - hlasatelka nam k tomu popreje dobrou zabavu - a nas psychiatros to nazve katharsis.

Pouzivani reckych slov ma u nas myslim dobrou tradici, vedle reckorimskeho zapasu je tu i znamy reckocesky, zvany Sparta - Slavia. Sverazny je i nas boj s puvodne rekym slovem demokracie. Na letisti v Athenach je velya napis 'vitejte v zemi nejstarsi demokracie na svete¨ Myslim si ale, ze ta nase nejmladsi demokracie je te recke o hodne bliz. Na hore Olympu zaseda vlada - lidem zboznovana - bohum se toleruje jejich nadlidskost i jejich lidske prohresky. Bozstvu je prenechavana pomerne velka kompetence: napr. od vlady nad morem, pocasim a jinymi zivly, ohnem ci erotikou az po pravidla pro posmrtny zivot a pohyb vesmirnych teles. Jeji kompetence konci ovsem tam, kde vlada si opovazi zadat neco po svem lidu. Ten si pak jednoduse - demokraticky - odhlasuje, ze to neprichazi v uvahu. V uvahu se myslim ale zapomina vzit to, ze aby tehle system fungoval - to jest, aby lid mel cas na demokracii - pvolili bohove lidu mit otroky - protoze clovek, jak znamo prece bez prace
nemuze zit. Ve starem recku se tomu rikalo rad s privlastkem spolecensky. V novem recku pracuji na vsech stavbach na cerno - v Recku se jmenuji Albanci.

Recko je zkratka kolebkou evropske civilizace.
Vsimete si, ze, nase kultura nema ani koreny, ani zaklady - uz od pocatku se to s ni kolebalo. Moje formulace je spis ta, ze rekove dali tu kolebku, evropa s houpala, jen to dite se jeste nenarodilo. Evropske vymlouvani se na recko je zname.

Vyjimecne jsou pripady - kdy samo Recko se ucilo od jinych narodu, nerku-li kultur.
Recky ano se totiz rekne ne - a to prece mohli odposlouchat jen v cechach. (Asi je nikdo nepoucil o zminenem triku s dvojim zaporem) Ceska mluva za tuto kuriositu odmenila tuto nam zdanlive vzdalenou zemi tim nejvzacnejsim, co se na nasem jazyku trpyti - a to je ten hacek nad R. R(tezko dal psat bez hacku) se prece udeluje jen tem cesky nejblizsim pojmum jako Rip, Rim a Pariz.
    Takze at rije Recko a more! Trisknu sebou do vody a vynorim se az v pristavu a tam si prituknu s prateli a Vam preju prijemne prazdniny.

Vsechno je v poradku - recka priroda prezila dodnes i samotne Recko a jeho rady i nerady a my - prezijeme aspon do zitrka - obliba reskeho salatu v cechach totiz stoupa.                 AHOJ
 <<<